Dřevo není ani studené, ani horké, je příjemné na omak. I když se vyrábí tolik variant umělých materiálů, tak přesto na výrobky z nich nesaháme s takovým potěšením jako na ty, které jsou ze dřeva.
Jak příjemně se cítí rodina u masivní dřevěné desky stolu.
Jak nám dokáže potěšit oko a zútulnit interiér doplněk z pravého dřeva.
Pozorujte někoho, když zvedne dobře opracovaný kus dřeva. Jak ho obrací v rukou a hladí.
Je to pozitivním dojmem ze dřeva jako organické hmoty, anebo nostalgií po životě našich předků? Vždyť lidstvo žije se dřevem v rukou, pod zadkem, pod lokty, pod hlavou, nad hlavou už 130 000 let.

 Z toho vyplývá, že my dnes v kontaktu se dřevem absorbujeme energii materiálu a zároveň
vnímáme genetický otisk našich dávných životů.

     Dřevo evokuje něco z klidu lesa, něco, co dává plody, co dává střechu, co vyrábí teplo, dělá stín nebo deštník, co je impozantní, co probouzí život chalup teplem trámů a kresbou na nábytku

     Kus dřeva má své esoterické poslání, transformující úlohu stromu od semene až do daleké budoucnosti.

Dřevo jako médium v řemesle a umění
     Je to nejvariabilnější přírodní materiál. Podle druhu stromu se liší barvou, zápachem, trvanlivostí, hustotou, tvrdostí, křehkostí, pružností a štěpností.
     Tam, kde vzhled je stejně důležitý jako funkce a kde podmínky použití nejsou příliš obtížné, je dřevo nenahraditelným materiálem.
Dříve bylo možné na každé vesnici najít několik mistrů, kteří měli rozsáhlé znalosti o dřevě a cit k němu. Dokázali ze dřeva vyrobit cokoliv včetně turbíny, vodovodního potrubí nebo mlátičky na obilí. Byly časy, kdy dřevo opanovalo průmysl a stavebnictví.
Dávala se přednost rovnému, nesukatému dřevu pro jeho snadné zpracování a pevnost. Sukaté dřevo bylo považováno za odpad.

     Naše doba ale přinesla jiné použití, jiné technologie obrábění, a tím jiné pohledové kvality.
Radujeme se ze suků, protože jsou krásně barevné a doplňují kontrasty.
Líbí se nám zárůsty mrazových kýl pro provázanost vláken.
Líbí se nám mramorování, když nahnilé dřevo prorůstají houby. A také provrtané hmyzem – nebráníme se vnímat mechanické poškození jako dekorace.
Hřebík zatlučený do kmene před léty nemusí zanechat žádné viditelné stopy na povrchu, ale uvnitř dřeva bude vyprávět lidský příběh.